Inteligenční kvocient
Inteligenční kvocient (IQ) je číslo, popisující inteligenci člověka v poměru k ostatní populaci.
Definice a význam
Základní definici IQ vytvořil v roce 1912 německý psycholog William Stern, když definoval míru inteligence jako poměr odhadnutého "mentálního věku" a věku kalendářního:
Pokud má tedy například desetiletý chlapec intelektuální schopnosti na úrovni třináctiletého, je jeho IQ rovno 130 (100·13/10).
Při testování se používají úlohy rozčleněné podle toho, jak staří jedinci jsou je v průměru schopni zvládnout. Mentální věk se pak určí podle nejnáročnějších úloh, které byl testovaný schopen adekvátně řešit.
Za průměrné IQ se považuje IQ v rozmezí 90-110.
Sternův výpočet však má smysl pouze u dětí; u dospělých se v současnosti preferuje odvozený kvocient označovaný jako deviační IQ, u kterého se porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace. Asi 50 % populace má průměrnou hodnotu IQ (tj. 90-110). 110-139 má přibližně 13 % populace a mezi geniální patří 1,5 % obyvytel Země. Nízkou inteligenci, to je 80-89 %. Pod 70 % procenty je postupně debilita, imbecilita a idiocie. Debilové jsou vzdělatelní i vychovatelní, imbecilové pouze vychovatelní a idioti ani jedno z toho. To, že máte určitou inteligenci, ale nemusí hrát v životě podstatnou roli, např. dělníci mohou mít IQ nad 125.
pokud si chcete změřit IQ, tak můžete zde:IQ TEST vrozené inteligence - test národů Evropské unie



